Anthozoa - Korálnatci

Oktokorály existují přinejmenším od ordovického stáří jak ukazují poznatky Mauritse Lindströma ze 70. let 20. století (Bergström, Stig M.; Bergström, Jan; Kumpulainen, Risto; Ormö, Jens; Sturkell, Erik (2007). "Maurits Lindström – A renaissance geoscientist"). Nedávná práce naznačující, že už kambrická Pywackia by mohla představovat kambrický oktokorál je ovšem sporná (Taylor, Paul D.; Berning, Björn; Wilson, Mark A. (November 2013). "Reinterpretation of the Cambrian 'bryozoan' Pywackia as an octocoral". Journal of Paleontology. 87 (6): 984–990).
- Podtřída Hexacorallia Haeckel, 1866 - šestičetní (dříve označovaní také jako Zoantharia de Blainville, 1830). Do této skupiny řadíme významný řád Rugosa Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli drsnatí. Některé systémy řád Rugosa Milne-Edwards & Haime, 1850 † označují jako podtřídu. Fossilworks považuje taxon Rugosa za podtřídu místo Zoantharia / Hexacorallia se dvěma řády a mnoha podřády: ony dva řády jsou Cystiphyllida Nicholson, 1889 † a Stauriida Verrill, 1865 †. Tyto nejednotné názory vnášejí do taxonomie trochu chaos. My se držíme taxonomického systému na BioLibu.
- Podtřída Tabulata Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli deskatí nebo také tabulátní
- Podtřída Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti. Tato podtřída je sporná, jak Fossilwork, BioLib, tak Mindat řadí heliolity do podtřídy Tabulata a řádu Heliolitida Frech, 1897 †.

Fosilní korály jsou v českém masívu velmi významné zkameněliny, které jsou ve stínu trilobitů a jiných populárních zkamenělin často opomíjeny. Jejich fosilie však přináší velmi cenné vědecké poznatky o vývoji života v tropických mořích zvláště v období siluru a devonu. Barrandien (část českého masívu), který byl tehdy dnem moře se v tu dobu nacházel v rovníkové oblasti a posunoval se z jižní polokoule na severní. Mělké a prosluněné tropické moře zde po sobě zanechalo fosilní pozůstatky plné paleontologických skvostů. V době svrchního siluru a zejména pak v devonu v pražské pánvi existovalo několik velkých korálových útesů, které z jinak nekonečné mořské plochy vyčnívaly částečně nad mořskou hladinu. Některé korálové útesy tvořily atoly kolem podmořských vulkánů. Korály, mezi které patřili zejména tabuláti (tvořící kolonie) a soliterní rugosní korály žili na strmých svazích útesů i pod nimi v bahnitém dně. Rychlé přirůstání vápencové hmoty a její náhlé sesuvy po svazích útesů čas od času pohřbili celé mořské dno a umožnili tak uchování nejrůznějších fosilií. Nesmíme opomenout tehdejší zvýšenou aktivitu podmořských sopek, zvláště té největší nebo možná nejznámější - Svatojanské sopky, která mořské dno mnohokrát pohřbila. Občasné sopečné exploze vymrštily do ovzduší množství sopečného popela, kamení a sopečné hmoty, jenž potom dopadla na hladinu moře, potopila se na dno a pohřbila vzkvétající život. Takové vrstvy se zachovaly do dnešních dnů jako tufové mezivrstvy mezi vápencovými usazeninami někdejšího mělkého příbřežního moře (například v Kouřícím lomu u Kozolup bylo napočítáno 55 takových tufových vrstev). Zatímco korály přirostlí k útesu tvořili bochníkovité trsy, jejich příbuzní na mořském bahnitém dně tvořili odlehčené ploché kolonie ve tvaru tenkých desek se stopkou na spodní části. Agresivnější druhy hledali pevný podklad a narůstali svými řetízkatými koloniemi na živoucí korálové trsy, nejčastěji tabulátů. Řada těchto fosilií slouží jako cenné paleoekologické indikátory, které umožňují rozluštit vztahy tehdejších organismů a jejich prostředí, ve kterém žili.  

Podtřída Hexacorallia Haeckel, 1866 - šestičetní

řád Rugosa Milne-Edwards & Haime, 1850 †

OBECNÝ POPIS: Vyhynulí, solitérní i koloniální, mnohdy bilaterálně symetričtí korálnatci. Název Rugosa souvisí s drsným povrchem koralitů. Povrch je vrásčitý od přírůstkových a vertikálních linií, které odpovídají průběhu sept. Charakteristickým znakem je vývoj sept. V nejrannější části postupně vzniká 6 protosept, nejdříve vzniká jedno hlavní - kardinální (to je delší) a na obvodu 2 páry sept křídlových. V průběhu vývoje se mění na souměrnost podle čísla 4, vznikají metasepta. Jejich korality mají silnou vnější stěnu koralitu (epitéka), často s podélnými lištami a nápadnými přírůstkovými valy na povrchu. Někteří si vytvářeli i trvalé víčko. Ve vnitřní stavbě koralitu se podstatně podílejí vodorovná dna, na kterých za života seděl polyp. V ose jsou vertikální septa (až tří velikostních řádů) spojena do sloupku nebo spirálním stočením sept vzniká struktura podobná sloupku. Tvar koralitu solitérních zástupců je nejčastěji kalichovitý, rohovitě prohnutý nebo válcovitý. Kolonie mohou být dendroidní nebo faceloidní. Jsou pravděpodobnou výchozí skupinou, ze které vznikli šestičetní korálnatci. Jejich systematické rozdělení je založeno na stavbě kostry a vývoji sept. Dělí se do 4 řádů.

zdroj: https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie/%C5%98%C3%A1d%20Rugosa.htm

• Cystiphyllum bohemicum Barrande, 1851 in Počta, 1902 † - kopaninské souvrství

Řád: Rugosa Milne-Edwards et Haime, 1850 †, čeleď: Cystiphyllidae Milne-Edwards and Haime, 1850 †, rod: Cystiphyllum Lonsdale, 1839 †, druh: Cystiphyllum bohemicum Barrande, 1851 in Počta, 1902 †.

Skupina/řád korálnatců Cystiphyllida Nicholson 1889 † je rozšířen od středního ordoviku po svrchní devon. Rod Cystiphyllum Lonsdale, 1839 † má korality solitérní, dosti velké (až 6 cm). Jsou hluboké, nálevkovité. Formy jsou válcovité, nejčastěji však kuželovité. Vnější stěna je poměrně tenká, často se proto nezachová. Velmi typické je bublinaté, cystózní stavivo vyplňující koralit (viz. foto). Septa jsou tvořeny jen drobnými trny nebo mohou chybět. Sedí na povrchu měchýřkovitých nepravých den. Největší rozvoj prodělávají v siluru. Kromě druhu Cystiphyllum bohemicum Barrande, 1851 in Počta, 1902 † je pro kopaninské souvrství významný druh Cystiphyllum siluriense Lonsdale, 1839 †. Druh bohemicum je pravděpodobně endemický zástupce druhu siluriense. Typové lokality jsou Tachlovice, Kozel u Berouna, Kozolupy a Mořina.
Dle Clarksona, 1998 do skupiny/řádu Cystiphyllida spadají tyto rody: Tryplasma, Holmophyllum, Mesophyllum?Microplasma, Goniphyllum, Calceola a Cystiphyllum. 

• Entelophyllum articulatum (Wahlenberg, 1821) † - kopaninské souvrství

Řád: Rugosa Milne-Edwards et Haime, 1850 †, podřád: Stauriida Verrill, 1865 †, nadčeleď: Arachnophyllina Zhavoronkova, 1972 †, čeleď: Entelophyllidae Hill, 1940 †, rod: Entelophyllum Wedekind, 1927 †, druh: Entelophyllum articulatum (Wahlenberg, 1821) †.

Korality jsou solitérní - např. druh Entelophyllum prosperum (Barrande, 1851 in Počta, 1902) † nebo fascikulátně (snopcovitě) rostlé - např. druh Entelophyllum articulatum (Wahlenberg, 1821) †. Mezi našimi silurskými korály je právě tento druh již na první pohled poznatelný svým význačným trsovitým růstem. Vytváří bochníkovité, často značně velké kolonie, ve kterých jsou paprsčitě uspořádány drobné, úzce válcovité korály, asi jako prst silné. Disepimentarium je pravidelné, septa jsou často s klikatými hřbítky (carinae), zesílená, obvykle nedosahující k ose. Typové lokality jsou zvláště lomy "Amerika", Malá Amerika "Na rešnách" a lom u Kozolup.

Entelophyllum articulatum (Wahlenberg, 1821) †
Zdroj: Llandovery and Wenlock Fossils Pocock Whitehead 1948

Vědecká synonyma
Madreporites articulatus Wahlenberg, 1821
Cyathophyllum quadrigeminum Goldf. 1861
Cyathophyllum articulatum (Wahlenberg, 1874)
Acervularia luxurians Eichw. 1861
Omphyma fastigatum Eichw. 1861
Spirorbis siluricus Eichw. 1861
Xylodes articulatus (Wahlenberg, 1929)

• Entelophyllum prosperum (Barrande, 1851 in Počta, 1902) † - kopaninské souvrství

Řád: Rugosa Milne-Edwards et Haime, 1850 †, podřád: Stauriida Verrill, 1865 †, nadčeleď: Arachnophyllina Zhavoronkova, 1972 †, čeleď: Entelophyllidae Hill, 1940 †, rod: Entelophyllum Wedekind, 1927 †, druh: Entelophyllum prosperum (Barrande, 1851 in Počta, 1902) †.

Stauriidní drsnatý korál druhu Entelophyllum prosperum (Barrande, 1851 in Počta, 1902) † patří k nejrozšířenějším zástupcům tohoto typu koralitů spodních korálových poloh kopaninského souvrství, zvláště v okolí Tachlovic a v oblasti mezi Mořinou a Kozolupy. Převládají spíše drobnější jedinci, ti větší jsou vzácnější nebo špatně/neúplně zachovalí. Občas jsou na koralitech přítomny sekundární růsty, zvláště v oblasti vrcholu kalíšků, což je na některých našich nálezech patrné.

Tento druh byl dříve, spolu s jinými označován jako Cyathophyllum. Vytváří válcovitá nebo úzce kuželovitá polyparia, na povrchu s výraznými meziseptálními žebry a příčnými rýhami. Vnitřní stavba je charakteristická hojnými - 36, slabě zhustlými septy I. řádu, která dosahují až do středu polaparia. Septa II. řádu jsou asi o třetinu kratší. Dna, která dosahují jen střední část polyparia jsou tenká, četná a výrazně nahoru prohnutá.

Vědecká synonyma
Cyathophyllum prosperum Barrande, 1851 in Počta, 1902

• Helminthidium mirum Lindström, 1882 † - kopaninské souvrství

Řád: Rugosa Milne-Edwards et Haime, 1850 †, podřád: Stauriida Verrill, 1865 †, podřád: Calostylina Prantl, 1957 †, nadčeleď: Calostylicae Zittel, 1879 †, čeleď: Calostylidae Zittel, 1879 †, rod: Helminthidium Lindström, 1882 †, druh: Helminthidium mirum Lindström, 1882 †.

Vzácný nález solitérního rugózního koralitu, který v řezu nenese žádné stopy radiálního uspořádání sept.

• Chonophyllum sp. - kopaninské souvrství

Řád: Rugosa Milne-Edwards and Haime 1850 † - korály drsnatí/Stauriida Verrill, 1865 †, podřád: Arachnophyllina Zhavoronkova, 1972 †, čeleď: Arachnophyllidae Dybowski, 1873 †, rod: Chonophyllum Milne-Edwards and Haime, 1850 †.

Blíže neurčený koralit, pravděpodobně rodu Chonophyllum Milne-Edwards and Haime, 1850 † z lomu Kosov u Berouna, z horizontu s trilobitem Ananaspis fecunda (Barrande, 1846) †. Tento rod má solitérní nebo složené korality, septa se k periferii klínovitě rozšiřují. Tabularium je úzké. Povrch korálů je navenek obvykle velmi drsný, protože mají četné omlazovací příruby a růstový habitus typu kužel v kuželu. Kvůli taxonomickým komplikacím spojeným s identitou typového druhu Chonophyllum (Smith, 1945) byly často zaměňovány s deskovitými korály podčeledi Mycophyllinae Hill, 1940 †. Podle současné interpretace zahrnuje čeleď Arachnophyllidae Dybowski, 1873 † (dříve Chonophillidae Holmes, 1887) pouze solitérní druhy s výrazným dissepimentáriem, které se skládá ze středně velkých a velkých protáhlých lonsdaleioidních dissepimentů; většina sept je přerušovaná. Dna jsou plochá a většinou souvislá.
Pouze dva rody - Chonophyllum Milne-Edwards and Haime, 1850 † a Ketophyllum Wedekind 1927 † jsou s jistotou zařazeny do čeledi Arachnophyllidae Dybowski, 1873 †. V Barrandienském siluru je velmi hojný, jeho systematika však není propracována.

• Petraia (Streptelasma) levis Počta, 1902 † - kopaninské souvrství

Řád: Rugosa Milne-Edwards et Haime, 1850 †, podřád: Stauriida Verrill, 1865 † (Metriophyllina Spasskiy, 1965 †), čeleď: Petraiidae de Koninck, 1872 †, rod: Petraia Münster, 1839 †, druh: Petraia (Streptelasma) levis Počta, 1902 †.

Malé solitérní korality s tenkými dlouhými septy, jež se střetávají v ose, menší septa se střídají s metasepty. Kalichy jsou hluboké. Diseptimenta schází, dna jsou řídká. Zde publikované korality pocházejí z horizotu s trilobity Kosovopeltis svobodai - Scharyia micropyga (ve smyslu Vokáče, Hartla a Pavloviče). Počta z Barrandienu uvádí několik druhů.

• Kodonophyllum aff. truncatum (Linnaeus, 1758) † - motolské souvrství

Řád: Rugosa Milne-Edwards et Haime, 1850 †, podřád: Streptelasmatina Wedekind, 1927 †, čeleď: Kodonophyllidae Wedekind, 1927 †, rod: Kodonophyllum Wedekind, 1927 †, druh: Kodonophyllum aff. truncatum (Linnaeus, 1758) †.

Fascikulátní nebo solitérní, s plochým nebo mírně skloněným kališním lemem. Marginárium tvořeno širokou septální stereozónou. 

Počta (1902) z motolského souvrství také publikuje nálezy rugozního koralitu, který pojmenovává jako Alleynia (Nicholsonia) major Počta, 1902. V současnosti je tento název však už zastaralý a klasifikuje se jako Syringaxon major (Počta, 1902) †. 

• Syringaxon aff. major (Počta, 1902) † - motolské souvrství

Řád: Rugosa Milne-Edwards et Haime, 1850 †, podřád: Stauriida Verrill, 1865 †, nadčeleď: Metriophyllina Spasskiy, 1965 †, čeleď: Laccophyllidae Grabau, 1928 †, podčeleď: Laccophyllinae Grabau, 1928 †, rod: Syringaxon Lindström, 1882 †, druh: Syringaxon aff. major (Počta, 1902) †.

• Syringaxon sp. - požárské souvrství (přídol)

Řád: Rugosa Milne-Edwards et Haime, 1850 †, podřád: Stauriida Verrill, 1865 †, nadčeleď: Metriophyllina Spasskiy, 1965 †, čeleď: Laccophyllidae Grabau, 1928 †, podčeleď: Laccophyllinae Grabau, 1928 †, rod: Syringaxon Lindström, 1882 †.

Podtřída Tabulata Milne-Edwards et Haime, 1850 † - koráli deskatí

OBECNÝ POPIS: Vyhynulí, výlučně koloniově žijící korálnatci. Jejich trsy sestávají z trubičkovitých koralitů o průměru 0, 5 - 4 mm. Stěny mnohých masivních koralitů jsou prostoupeny póry. Uvnitř koralitu jsou dobře vyvinuty četné horizontální přepážky (dna, latinsky Tabulae - odtud pojmenování celé podtřídy). Trsy mohou být masivní (polokulovité, bochníkovité), keříčkovitě větvené a povlékavé (řetězovité nebo síťovité). U některých je vyvinut koenenchym (zastarale cœnenchym nebo cœnenchyma) - běžná tkáň, která spojuje polypy nebo zooidy složeného anthozoanu nebo korálu. Ten může být měkký nebo více či méně zkostnatělý. Jednotlivé korality bývají kuželovité, válcovité nebo trychtýřovité. Větvené typy mívají korality navzájem propojené rourkovitými výběžky - spojkami. Narůstání trsů probíhalo nepohlavně, nejčastěji pučením - mezistěnovým, bočním, případně bazálním.

zdroj: https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie/podt%C5%99%C3%ADdaTabulata.htm

řád Auloporida Sokolov, 1947 †

• Aulopora sp. - kopaninské souvrství

Podtřída: Tabulata Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli deskatí, řád: Auloporida Sokolov, 1947 †, nadčeleď: Auloporicae Milne-Edwards & Haime, 1851 †, čeleď: Auloporidae Milne-Edwards & Haime, 1850 †, rod: Aulopora Goldfuss, 1829 †.

Malé plazivé nebo vztyčené trasy s trubicovitými, prohnutými korality. Ty jsou složeny do řetízkovitých, povlékavých tvarů. Tvar trsu kolísá od volné nebo subhexagonální síťoviny k biseriálním, popřípadě multiseriálním řadám bočně spojených koralitů. Septální trny jsou někdy přítomny, dna vyvinuta nebo zcela chybějí. Rozmnožování probíhalo bočním pučením. Některé formy jsou solitérní. Je to globálně rozšířený rod od ordoviku do permu. V Barrandienském siluru je rozšířen zvláště druh Aulopora serpens Goldfuss, 1829 †, známý též ze vzácných nálezů devonu Moravy (Čelechovice na Hané). Dále je pro silurský Barrandien význačný rod Aulopora repens Knorr and Walch, 1775 †. 
Řád Auloporida Sokolov, 1947 † se řadí, spolu s řádem Lichenariida Murray, 1985 † k nejprimitivnějším zástupcům deskatých korálů. Jednoduché auloporoidní stadium se objevuje na počátku ontogeneze všech deskatých korálů. Podle Sokolova (1950, 1955) měli auloporoidního předka i Rugosa. K úchytu využívali zvláště jiné živočichy, takže je můžeme nalézt např. na jiných tabulátních nebo rugosních korálech, brachiopodech atp. Pravděpodobně to bylo dáno buď jejich symbiotickým způsobem života nebo parazitickým. To je dilema, které ještě nikdo uspokojivě nerozlousknul. Dá se však zcela jistě říct, že tyto korály byly životně závislé na existenci jiných živočichů, ač již uhynulých, či žijících.

řád ?Favositida Wedekind, 1937 † / ?Chaetetida Okulitch, 1936 †

OBECNÝ POPIS: Řád Chaetetida Okulitch, 1936 † jsou vyhynulí kolonioví žvočichové, kteří vytvářeli kostry z uhličitanu vápenatého. Trsy bývají kulovité, polokulovité, hlíznaté nebo deskovité. Kolonie sestává z těsně k sobě přiléhajících, dlouhých hranolků o průměru 0,15 - 1,2 mm. Kolonie se rozrůstaly bazálním pučením nebo mezistěnovým dělením. Septa chybějí, avšak u některých se objevují trnovité výrůstky, připomínající septa. V průběhu růstu se polypi oddělovali od neobývané části polyparia horizontálními přepážkami, považovanými za dna. Objevují se ve středním ordoviku. Nejčastější jsou v karbonu. Naposledy se objevují v eocénu.
Zdroj: https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie

• Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) † - motolské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli deskatí, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Barrandeolitidae Sokolov, 1965 †, rod: Barrandeolites Sokolov & Prantl, 1965 † , druh: Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) †.

Alternativní taxonomický strom:
Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci / Porifera Grant, 1836 - houbovci, třída: Hydrozoa Owen, 1843 - polypovci / Demospongea Sollas, 1875 - rohovití, řád: Chaetetida Okulitch, 1936 † - chetelidi, čeleď: Tiverinidae Hill, 1981 †, rod: Barrandeolites Sokolov & Prantl, 1965 † , druh: Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) †.

Na fotografiích níže jsou ?korality / polypária silurského druhu Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) † z lokality Lištice "Barrandovy jámy" - motolské vrstvy liteňského souvrství, spodní silur (wenlock). Některé taxonomické systémy (fossilworks.org, mindat.org) řadí rod Barrandeolites Sokolov & Prantl, 1965 † do řádu Chaetetida Okulitch, 1936 †. V tom případě by ovšem o korály, tak jak je vnímáme nešlo, ale spíše o rohovité houbovce a nepatřili by zcela do tohoto odkazu. Jak jsme psali v úvodu, taxonomie třídy Anthozoa Ehrenberg, 1834 není zcela jednotná a my jsme se museli přiklonit k jednomu jedinému systému. Držíme se tedy taxonomického systému na BioLibu.  

Vědecká synonyma
Chaetetes? bowerbanki sp. n. - Milne-Edwards & Haime, 1851
Favosites cf. bowerbanki M. Edwards et Haime, 1851 - Sokolov, 1952

• Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) † - kopaninské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli deskatí, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Barrandeolitidae Sokolov, 1965 †, rod: Barrandeolites Sokolov & Prantl, 1965 † , druh: Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) †.

Alternativní taxonomický strom:
Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci / Porifera Grant, 1836 - houbovci, třída: Hydrozoa Owen, 1843 - polypovci / Demospongea Sollas, 1875 - rohovití, řád: Chaetetida Okulitch, 1936 † - chetelidi, čeleď: Tiverinidae Hill, 1981 †, rod: Barrandeolites Sokolov & Prantl, 1965 † , druh: Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) †.

Přisedle žijící kolonie korálů rodu Barrandeolites Sokolov & Prantl, 1965 † jsou tvořeny z úzkých, bočně stlačených polypárií polygonálního (mnohoúhelníkového) řezu. V silurských vrstvách, zvláště v motolských a kopaninských se vyskytuje na určitých lokalitách hojně. Dosud ale nebyl v odborné literatuře kupodivu podrobněji popsán.

Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) † ze Système silurien du centre de la Bohème (Anthozoaires et Alcyonaires), 1902, kde jej najdeme na Pl. 80, Fig. 1, 2, 3 a 4 pod původním názvem Favosites bowerbanki Milne-Edwards et Haime, 1851.

řád Favositida Wedekind, 1937 †

• Alveolites sp. - kopaninské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Alveolitidae Duncan, 1872 †, podčeleď: Alveolitinae Duncan, 1872 †, rod: Alveolites Lamarck, 1801 †.

Trsy kůrovité, póry často v jedné řadě. Korality stlačené, obvykle šikmé k povrchu trsu, s ústím trojúhelníkovitým, půlměsíčitým nebo štěrbinovitým. Dna úplná, jedna řada septálních trnů je často mnohem větší a zesílená než ostatní. Globálně rozšířen. U nás známe silurské a devonské zástupce z Barrandienu a devonské z Moravy.

• Coenites sp. - kopaninské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Coenitidae Sardeson, 1896 †, rod: Coenites Eichwald, 1829 †.

Některé zdroje rod Coenites Eichwald, 1829 † řadí mylně k mechovkám. Podle všeho jde ale o zástupce deskatých korálů řádu Favositida Wedekind 1937 †. U nás je známe ze siluru a zvláště pak z devonu (koněpruské nebo čelechovické vápence). Ten první na fotografii nad textem silně připomíná silurský druh Coenites reticulata (Hall, 1852) † z Kentucky (USA), ten vpravo zase silurský druh Coenites linnaei Eichwald, 1860 † z Pobaltí (Estonsko). Revize těchto živočichů u nás neexistuje.

• Favosites sp. - motolské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, čeleď: Favositidae Dana 1846 †, podčeleď: Favositinae Dana 1846 †, rod: Favosites Lamarck, 1816 †

Z motolského souvrství jsou uváděni zvláště tito favositidní zástupci - Barrandeolites bowerbanki (Milne-Edwards et Haime, 1851) †, Favosites fidelis (Barrande) Počta, 1902 †, Favosites forbesi Edwards and Haime, 1851 †, Favosites gothlandicus Lamarck, 1816 † a Favosites barrandei minimus Počta, 1902 †.

• Favosites sp. - kopaninské souvrství

Tento drobný fragment tabulátního korálu rodu Favosites (obr. níže) je jediným, který jsme nalezli na lomu Kosov u Berouna. Spíše tam člověk narazí na solitérní korality a i na ty v poměrně malé míře. Nález pochází z břidlic, tzv. dřevotřísky v horizontu s trilobity Diacanthaspis minuta (Barrande, 1846) † a Harpidella misera (Hawle & Corda, 1847) †.

• Favosites forbesi Milne-Edwards et Haime, 1851 † - kopaninské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, čeleď: Favositidae Dana 1846 †, podčeleď: Favositinae Dana 1846 †, rod: Favosites Lamarck, 1816 †, druh: Favosites forbesi Milne-Edwards et Haime, 1851 †.

• Favosites tachlowitzensis Počta, 1902 † - kopaninské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind 1937 †, čeleď: Favositidae Dana 1846 †, podčeleď: Favositinae Dana 1846 †, rod: Favosites Lamarck, 1816 †, druh: Favosites tachlowitzensis Počta, 1902 †.

Nejznámější deskatý korál je právě rod Favosites Lamarck, 1816 †. Jeho masívní, hlíznaté, bochníkovité nebo plátovité trsy mohou v průměru měřit až půl metru. Korality jsou vzájemně spojeny póry a jsou tenkostěnné. Různý počet souvislých sept nebo řad septálních trnů. Dna úplná, vezikulózní i neúplná. Druh Favosites tachlowitzensis Počta, 1902 †, který známe ze siluru z Tachlovic u Prahy a okolí Mořiny u Karlštejna vytváří velké deskovité trsy s korality o průměru 2 - 2, 5 mm. Kromě tohoto druhu je pro silur, mimo jiné druhy také význačný hlíznatý Favosites forbesi Milne-Edwards et Haime, 1851 †. Jinak jde o globálně rozšířený rod a to od středního ordoviku do permu.

• Halysites catenularia (Linnaeus, 1767) † - kopaninské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Halysitida Sokolov, 1950 †, podřád: Halysitina Sokolov, 1947 †, čeleď: Halysitidae Milne-Edwards & Haime, 1849 †, podčeleď: Halysitinae Milne-Edwards & Haime, 1849 †, rod: Halysites von Waldheim, 1828 †, druh: Halysites catenularia (Linnaeus, 1767) †.

Jedná se o snadno rozpoznatelný tabulátní korál. Trsy keříčkovité nebo téměř masívní, složené z dlouhých koralitů eliptického, méně často polygonálního obrysu. Charakteristické je boční srůstání koralitů za sebou v řadě, do tzv. řetízků, mezi nimiž zůstávají obvykle velké volné prostory. Septa a dna v koralitech a diafragmy v mezerních trubicích vyvinuty, někdy chybějí. Globální rozšíření od ordoviku po svrchní silur. Pro silurský Barrandien je významný druh Halysites catenularia (Linnaeus, 1767) †, který poprvé popsal na nálezech z Anglie a Švédska Karl von Linné.

Vědecká synonyma
Tubipora catenularia Linnaeus, 1767

řád Sarcinulida Sokolov, 1950 †

• Sarcinula sp. n. - motolské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime 1850 † - deskatí koráli, řád: Sarcinulida Sokolov, 1950 †, čeleď: Syringophyllidae Roemer, 1883 †, rod: Sarcinula Lamarck, 1816 †.

Trsy řádu Sarcinulida Sokolov, 1950 † jsou keříčkovité nebo masívně keříčkovité. Korality válcovité, stěny s pravidelnými věnečky okrouhlých nebo eliptických pórů, rozložených mezi septálními trabekulami. Mezi korality je mezerní kostra spjatá s věnečky pórů, tvořená pláty vzniklými srůstáním radiálních kanálků, vedoucích od věnečků k pórům nebo souvislou masou. Stereozóna koralitů je široká. Rod Sarcinula Lamarck, 1816 † se vyskytuje od svrchního ordoviku po spodní silur a to v Evropě nebo v Asii a jeho nálezy patří v českém barrandienu rozhodně k těm méně častým, až vzácnějším. Jeho občasné nálezy v motolském souvrství tak patří k nejmladšímu zaznamenanému výskytu tohoto rodu u nás.

Podtřída Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti

řád Heliolitida Frech, 1897 †

OBECNÝ POPIS: Koloniální láčkovci s drobnými korality / polyparii, která jsou vzájemně oddělená dobře vyvinutým cenenchymem. Ten tvoří kapilární rourky či hranolky polygonálního tvaru s četnými dny nebo jemným bublinatým pletivem. Každý koralit je zakončen více nebo méně výrazným kalichem. Jednotlivá polyparia jsou válcovitá, v průřezu okrouhlá nebo růžicovitá. Septa jsou obvykle tvořena 12 septálními trny. Spodní strana kolonie je kryta holotékou. Globální výskyt od svrchního ordoviku po střední devon.
Samostatná systematická pozice skupiny Heliolitoidea byla rozeznána teprve nedávno. Dříve byla řazena zejména mezi Alcyonycea - laločníci (Octocorallia), Tabulata - deskatí koráli, do umělé skupiny Schizocoralla, dokonce mezi Scleractinia - koráli šestičetní a Rugosa - koráli drsnatí. Na rozdíl od výše zmíněných skupin se podtřída Heliolitoidea vyznačuje přítomností cenenchymu. 
Původ podtřídy je nejasný, ale předpokládá se, že vznikla ze společného předka spolu s Tabulata a Rugosa. Protokorality se podobají auloporoidnímu stadiu deskatých a drsnatých korálů, ale již v začátcích růstu  je dobře vyvinut cenenchym.

• Heliolites bohemicus Wentzel, 1896 † - kopaninské souvrství

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Heliolitidae Lindström, 1876 †, rod: Heliolites Dana, 1846 †, druh: Heliolites bohemicus Wentzel, 1896 †.

Rod Heliolites Dana, 1846 † známe od svrchního ordoviku do středního devonu. Hlízovité nebo polokulovité trsy, korality válcovité, v průřezu okrouhlé nebo růžicovité. Septa vyvinuta jako 12 vertikálních řad septálních trnů nebo zcela scházejí. Dna horizontální. Cenenchym tvořen prizmatickými cenenchymálními trubicemi (z polygonálních hranolů). Je globálně rozšířen. Žili přisedle k podkladu v mělkých mořích s dostatkem uhličitanu vápenatého. Pro Barrandienský silur jsou významné druhy Heliolites bohemicus Wentzel, 1896 † a Heliolites decipiens McCoy, 1850 †. Z devonu Barrandienu Heliolites hanusi Kettnerová, 1933 †, Heliolites tenuoseptatus Počta, 1902 †, z devonu Moravy Heliolites porosus Goldfuss, 1826 †.

• Heliolites decipiens McCoy, 1850 † - kopaninské souvrství

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Heliolitidae Lindström, 1876 †, rod: Heliolites Dana, 1846 †, druh: Heliolites decipiens McCoy, 1850 †.

Heliolites decipiens McCoy, 1850 †

• Heliolites sp. - motolské souvrství

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Heliolitidae Lindström, 1876 †, rod: Heliolites Dana, 1846 †.

• Stelliporella lamellata Wentzel, 1895 † - kopaninské souvrství

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Helioliticae Lindström, 1876 †, čeleď: Stelliporellidae Bondarenko, 1971 †, rod: Steliporella Wentzel, 1895 †, druh: Stelliporella lamellata Wentzel, 1895 †. 

Rod Steliporella Wentzel, 1895 † známe od svrchního ordoviku do středního devonu. Na rozdíl od rodu Heliolites Dana, 1846 † septa v podobě 12 lamel, někdy rozštěpených a tvořících osní pseudokolumelu. Nálezy tohoto rodu známe z Evropy a Asie. Pro silurský Barrandien je významný druh Stelliporella lamellata Wentzel, 1895 †.

Ukázková zkamenělina představující "nádorové" poškození heliolitidního korálu rodu Stelliporella lamellata (fotografie nad textem). Tito koráli byli náchylní na parazitická onemocnění, která způsoboval vrtavý červ rodu Myzonites sp. Tito červi napadali kalcifikované kostry korálů a vyvářeli v nich závrty. Poškozená místa pak byla sekundárně zhojena vytvořením jakýchsi boulí a nádorů, které deformují jinak plochý povrch kolonie. Tento nález představuje velmi pěknou ukázku tohoto běžného napadení. 

• Propora sp. - motolské souvrství 

Podtřída: Heliolitoidea Frech, 1897 † - helioliti, řád: Heliolitida Frech, 1897 †, podřád: Heliolitina Frech, 1897 †, nadčeleď: Proporicae Sokolov, 1949 †, čeleď: Proporidae Sokolov, 1949 †, rod: Propora Milne-Edwards et Haime, 1849 †.

Propora Milne-Edwards et Haime, 1849 † -  svrchní ordovik až svrchní silur. Korality se samostatnými tékami. Septální struktury vyvinuty jako 12 vertikálních řad septálních trnů, mohou chybět. Dna vyvinuta. Cenenchym tvořen vesikulózním pletivem nebo volnými, vypouklými plátky. Cenechymální trubice, jaké mají rody Heliolites Dana, 1846 † nebo Steliporella Wentzel, 1895 † nejsou vyvinuty. Globální rozšíření. Pro Barrandienský silur jsou významné zvláště druhy Propora tubulata Lonsdale, 1839 †, Propora magnifica Počta, 1902 † aj.

Zdroje a použitá literatura:
- Z. Špinar a kol. - Systematická paleontologie bezobratlých - 1965. Academia, Nakl. Československé akademie
- R. Prokop - Zkamenělý svět - 1989, Kotva Práce
- F. Prantl - Život českých pramoří - 1952, Česká Akademie věd a umění  
- F. Počta (J. Barrande) - Système silurien du centre de la Bohème (Anthozoaires et Alcyonaires), 1902 
- Graham A. Young and Colin T. Scrutton - Growth Form in Silurian Heliolitid Corals: The Influence of Genetics and Environment, Paleobiology Vol. 17, No. 4 (Autumn, 1991)
- D.-J. Lee and J. P. A. Noble - Heliolitid Corals of the Upper Silurian West Point Formation, Gaspé, Québec, Journal of Paleontology Vol. 62, No. 6 (Nov., 1988)
- Dorothy Hill - The British Silurian Rugose Corals with Acanthine Septa, Philosophical Transactions of the Royal Society of London. Series B, Biological Sciences Vol. 226, No. 534 (Aug. 13, 1936)
- H. C. Wang - A Revision of the Zoantharia Rugosa in the Light of Their Minute Skeletal Structures, Philosophical Transactions of the Royal Society of London. Series B, Biological SciencesVol. 234, No. 611 (Mar. 21, 1950)
- Mildred Adams Fenton - New Species of Aulopora from the Devonian of Iowa, The American Midland Naturalist Vol. 10, No. 11/12 (Sep. - Nov., 1927)
- https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie/%C5%98%C3%A1d%20Rugosa.htm 
- https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie/podt%C5%99%C3%ADdaTabulata.htm
- https://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/zoopaleontologie